Píši první článek na můj nový blog a jsem šťastná. Možná jsem jediná, kdo je šťastný, když píše první článek na nový blog ale já se za to nestydím. Víte jaký je to pocit? Když víte, že tady vás nikdo nezná [až na pár vyjímek], že si sem můžete psát kraviny, psát sem nejlepší zážitky, štěstí, utrpení. A nikdo z vašich spolužáků nebo blízkých to nikdy nenajde. Je to, jako bych si psala deníček a pak ho schovala na to nejtajnější místo v domě. Ale tohle je ještě mnohem lepší. Protože tady to nepíši jen tak, pro sebe. Tady to píši ostatním.
Každý určitě zná ty nálady, kdy jste hrozně moc šťastní, každému koho potkáte začnete říkat úplné kraviny a cítíte se, jako byste právě vyhráli milion. Ale taky znáte ty nálady, kdy se máet hrozně, jen byste pořád brečeli a nejraději byste se zahrabali pod peřinu a tam strávili svých příštích čtyřicet let. Znám obě dvě nálady a mnohem radši volím tu první. Kdo by taky bral tu druhou, že jo? Momentálně se cítím jako neutrál. Jsem zničená, nálada normal, ale jsem děsně napjatá. Z toho, jak se můj blog ujme. Z toho, jestli sem bude vůbec někdo chodit. Jestli má cenu psát mé nesmyslné bláboly a ovyčejné povídky, které píše obyčejná holka. A co můžu dělat? Jen přidat tenhle článek a čekat. A čekat...
Haň. | 
Anne | 
Luciiy. | 
Liven |
Ano:) miluji novotu blogu:3..
hodně štěstí s blogováním:)