Thinking about future and past.

15. května 2013 v 13:29 | Lee. |  my life, my experience
Ten pocit, když sedíte sami doma a přemýšlíte. O budoucnosti, o minulosti o součastnoti. Zahledíte se ven z okna a před očima vám proběhnou všechny smutné a děsivé scény vašeho života. A pak vám dojde, že už nechcete takhle žít. Že tohle všechno už nechcete zažít znovu. Ale i přesto, že si budete pořád dokola opakovat, že chcete svůj život změnit, nepůjde to. Některé věci prostě do našeho života patří a to se nedá změnit. Nedá se tomu vyhnout. Je to tak a to navždycky.

Co třeba taková láska. Myslím tu nešťastou. Po rozchodu, se svým, jak jste si mysleli, perfektním klukem si začnete říkat a v hhlavě opakovat, že už se nikdy nezamilujete. Nikdy. Protože nechcete znovu zažít ten pocit zrady. Všechno vychází, pak jdete jen tak nakoupit do města a bum. Potkáte úžasného kluka, podíváte se mu do očí a za pár dní už jste spolu. Jako perfektní pár. A než se zase nadějete, ležíte doma pod peřinou, brečíte a cpete se levnou čokoládou po tom rozchodu. A říkáte si, jak moc jste to chtěli změnit. Nadáváte si, proč jste se znova zamilovali. Jedna z věcí, která se nedá ovlivnit. "Protože když srdcec zavelí, rozum je v prde*i."

Často přemýslím na tohle téma. Abych byla přesnější, pořád. Úvahy: "Proč jsem musela přistoupit na tamto? A proč jsem tamto neudělala lépe? Proč jsem to prostě nemohla zvládnout jinak?" Nesnáším je. Vždycky mám potom pocit, jako kdybych byla k ničemu. Jako kdybych nic nedělala tak jak mám. Jako kdybych nikdy nepracovala na plný plyn. A pak sedím sama doma, koukám z okna a tohle všechno mi znova letí hlavou.

Jedna z věcí, proč nechci žít minulostí. Ani budoucností. Nechci se zabývat tím, co jsem měla udělat, co jsem mohla udělat jinak. Žiji teď. A proto jse mse rozhodla, že takovéhle myšlenky už nechám stranou. Už o nich nebudu přemýšlet. Ale příští týden budu sedět sama doma a znovu mi tohle všechno poletí hlavou. Protože některé myšlenky a věci v našem životě nejdou zastavit, změnit. A já nidky nebudu moct přestat přemýšlet na tohle téma. Nikdy..



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nuňůů Nuňůů | Web | 15. května 2013 v 14:22 | Reagovat

ahoj, spřátelíš, jsem tvá bývalá affs, pokus ano, tak si mě prosím zapiš, já už tě mám !)

2 Infinity Infinity | Web | 15. května 2013 v 15:40 | Reagovat

Nádherně jsi to napsala. Je hloupost se vracet do minulosti a přemýšlet nad tím, co jsi mohla dělat líp. Už to bohužel nevrátíš. Proto by každý člověk neměl nikdy litovat toho, co udělal, protože v tu chvíli to chtěl udělat. Prostě tohle všechno hoď za hlavu a jednej tak, aby sis tyhle otázky nemusela pokládat. Ale jinak chybuje každý, já taky udělala chyb v životě, ale právě ty chyby nás posouvají dál.

To s tou láskou, to je přesné. Kolikrát já tohle už zažila.. :)

Máš úžasný blog. Zaslouží si víc návštěv a komentářů. :-) Já se sem určitě vracet budu.

3 Unicorn. Unicorn. | Web | 15. května 2013 v 16:17 | Reagovat

Každý jsme nějaký. Já osobně nebudu někoho soudit za vzhled. A vím, že i když to občas dělám, když nad tím hluboce přemýšlím lituju, ale vlastně i ne. Člověk je ovládán svými vteřinovými rozhodnutími. Můžeš si říct ,,Jo tak ta holka je pěkná.", ale když si to někde uvnitř nemyslíš a necítíš, že to tak je, jen konstatuješ, jen říkáš něco, co není v souladu se vším jiným. :)

A proto i kdyby se všichni přinutili říkat milé věci, když je nebudou brát vážně, když je nebudou pociťovat. Tak to nemá cenu. Všichni by si v prvé řade měli uvědomit, proč se vyrábí kosmetika, protože jsme škaredí? Ne, protože ostatní lidi potřebujou s něčeho žít, protože mít armádu zmalovaných holek se vyplácí. A protože, když někdo není namalovaný a takřka perfektní, tak se nikam nedostane.

Kam & Nik je geniální kombinace. :3 Víš, já teda nejsem člověk, který by se na někoho upnul a měl ho rád až do konce žití, ale když k někomu jednou chovám úctu, tak už mě o ní nikdo nepřipraví, jen on sám. A ty, ty Kam máš mou úctu. :) Až budeš mít 35 posuneš se dál, budeš mít spoustu starostí s dětmi a prací, že na mě zapomeneš, ale až jednou zestárneš a budeš svým vnoučatům a dětem povídat, jaké jsi měla dětství, třeba si vzpomeneš na tu holku na blogu, které si bohužel nepamatuješ jméno, protože uběhlo moc let. :)

Jsem ráda, za to, že působím nějakým způsobem. Že se má osobnost přenesla na tvou a něco k tobě vyzařuju. :) Jsem ráda, že máš o mě udělaný obrázek, a že je tak...zkrátka skvělý a pozitivní.

Dar. Za dar se dá pokládat něco v čem jsme dobří a o čem jsme si jistí, že jsme si dobří, ale okolí náš dar může vnímat jinak než my. Tvůj dar je nejen to, co jsi zmínila, ale především to, že i potom všem negativním, co člověk chová někde uvnitř sebe. I přestože má špatnou náladu a šlape ve všem tom bordelu, co má kolem sebe. Ty ho nadzvedneš, poplácáš ho po zádech a řekneš mu ať se drží, protože je skvělý. Nevím, zda si mě pochopila, ale ty mi zkrátka pomáháš mít samu sebe ráda a to je skvělá vlastnost. :) Ty jsi skvělá !

Nejsem nic. O proti tobě, jsem jen ta holka, co jinak vypadá a působí, ale přitom jsme něco jako vzdálené sestry. Stejně to s námi všechno začalo a někde na konci, jsme propojené a asi proto o sobě nemůžeš pochybovat ve spojení se mnou. ^3^

Co dál říct? Že jsem se zamilovala do těch dlouhých a tak povzbudivých komentářích. Že bych ti teď dala unicorn hug kdyby jsi byla na blízku. :3 Jsem tady, když bude potřeba se vykecat u nějakého primitiva.

K článku.
Koukám se na to, že všech úhlů a hledám něco, čím ti říct, že i přestože je občas všechno tak zmatené a bledé. A nenadějné, díky našim hloupým rozhodnutím. Představ si jednu věc. Lituješ něčeho, co tě mohlo dostat k něčemu co máš ráda, pomohlo ti to najít spřízněné duše. A každá chyba, kterou si přiznáme je zároveň odpuštěním. Nenuť samu sebe trápit, nech ostatní ať se o tohle postarají.

Až budeš sama, přemýšlej nad svými chybami, jako nad něčím, co si odčinila tím, co se díky těm chybám stalo. Přemýšlej nad nimi jako nad něčím, co tě zlomilo a donutilo něčeho dosáhnout. I když tomu možná tak není.

Geniální článek, donutil mě přemýšlet a nemůžu neříct, že jsem taky nepřemýšlela nad tímto tématem. :)

4 Evellin Evellin | Web | 15. května 2013 v 21:03 | Reagovat

Ja si väčšinou večer pred spaním predstavujem aké by to bolo keby... Za to keby dokážem dosadiť viac ako 1000 000 slov. A potom bývam smutná :( :D lebo si uvedomím, že sa to nikdy nestane... Snažím sa žiť prítomnosťou, ale niekedy sa proste zasnijem. Alebo sa mi dobre rozmýšľa nad tými vecami cestou autom... :D

5 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 15. května 2013 v 21:13 | Reagovat

Myslím, že každý o tom někdy uvažuje, jenom někteří víc a někteří míň. Hlavně se netrap. :)

Já taky.. tenhle mám chvilku, ale jsme tu ZATÍM spokojená. :D

Jůů jsem ráda, že jsme někomu mohla vylepšit den. :)
--
to se mi taky stává, přemýšlím, co by se dělo, kdybych byla tam a ne tady... ale jak jsem již výše psala, netrap se tím, minulost nezměníš, ale můžeš si zajistit lepší budoucnost. bojuj o ni! :)

6 Nickie Nickie | Web | 15. května 2013 v 21:47 | Reagovat

Za začátku musím říct, že jsi napsala úžasný článek, úplně mi vyrazil dech, další tak skvěle naplněné prosím! :)
Taky jsem to takhle měla, taky jsem litovala skoro každé věci, co jsem udělala, nadávala si, že jsem si slíbila, že už se to nestane. Každý známe. Jenomže pak přišel takový zlom, ani nevím kdy a proč, ale prostě jsem se naučila radovat se z maličkostí, užívat si každý den života a přestat se ohlížet a litovat, co jsem mohla udělat líp. V tu chvíli jsem to udělat chtěla a i když to nebyl dobrý nápad, už s tím nic neuděláme spíš je důležité se z toho poučit a jít dál. Snít si svojí budoucnost a naučit se z chyb. :)

7 Appy Appy | Web | 15. května 2013 v 22:18 | Reagovat

Nádherně shrnuté. Všechno je to velikánská pravda. Myslím si, že kdybychom se zaměřili jen na ty špatné věci a pořád si je vyčítali, zůstali bychom na nich pořád 'závislé' a už bychom se nikdy nepohnuli dál. Dobré ale podle mě je, když se zaměříme na ty dobré věci, které se nám povedly. Uvědomíme si, že jsme něco dokázali a že nás to udělalo silným a že dokážeme ještě větší věci.
Chci žít okamžikem. Občas to nejde, ale snažím se o to :)

8 Hanča Hanča | Web | 21. května 2013 v 11:27 | Reagovat

Nádherně, prostě nádherně píšeš. Tento článek je naprosto inspirativní. Vzala jsem si z něj mnoho a věř, tohle jen tak nikdo napsat nedokáže. :)

9 Háčko. Háčko. | Web | 21. května 2013 v 16:30 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Zrovna včera jsem stála v noci před oknem a pozorovala svůj odraz. Před očima mi proběhl doslova celý život. Nebyla jsem schopná se ani hnout. Zvláštní

10 Mišulka Mišulka | E-mail | Web | 29. května 2013 v 8:28 | Reagovat

Tohle taky často dělám. Většinou se pak cítím hodně špatně. Užírá mě všechno co jsem kdy řekla, udělala špatně. Co jsem neudělala, ale měla udělat. Co jsem měla udělat jinak.
Někdy se sníží tak hluboko,že se začnu litovat. Jak ubohé!
Ale pak s vzpomenu na všechny ty věci, které se změnily k dobrému. Vzpomenu si na věci, které mi přinesly radost. Jednu dobu jsem trošku litovala, jak se ůj život změnil. Vydala jsem knížku (www.nestestivestesti.cz) a musím ji nějak propagovat. Potkávat se s hordou dospělých. Ztratila sjem dva nejlepší kamarády. A díky tomu, že chodím na podnikatelku tak pomáham našim ve firmě.
Ale když se na to podívám jinak. Vydáním knížky se mi splnil sen. Kamarády jsem sice ztratila, ale něco jsem se na naše kamarádství naučila. A to že pomáham našim? Předce dělám to co mě baví, grafika, úprava webu, focení.
Vím, že minulost dokáže pěkně užírat a z budoucnosti ůže jít pěkně velký strach, ale musíš se na to podívat z jiného úhlu :)

11 Haň. Haň. | Web | 31. května 2013 v 20:12 | Reagovat

cítím se jako pako, protože tenhle dokonalý článek čtu až teď.. promiň, Lee, moc mě to mrzí.

budu o tom teď hodně přemýšlet. ale je to krásně napsané, rozhodně máš talent. :3

a mimochodem, strašně mě potěšilo, že jsi mě zmínila v tom komentáři u Nikči. :3 vrať se až to budeš chtít udělat kvůli sobě, ne kvůli nám. (: ale chybíš mi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama