Drawing - my life drug.

13. června 2013 v 20:30 | Lee. |  reflections, thoughts and stories
| smyšlená povídka, kterou už jste mohli vidět na mém bývalém blogu. Chtěla jsem ji sem ale dát, i když už jste ji možná četli. |

Slunce pomalu zapadalo za obzor a já v tichosti seděla na vlhké trávě v parku. Věděla jsem, že bych se měla každou chvilku zvednout a jít domů, za "matkou", ale nechtělo se mi. Ještě chvilku, ještě chvilku, říkala jsem si a natočila hlavu tak, aby mi poslední sluneční paprsky dopadaly na obličej. Pak slune zapadlo za obzor a nebe se zešeřilo.

Opravdu se mi domů nechtělo. Nechtěla jsem se vrátit za tou příšernou macechou, která by mi stejně jenom celý večer nadávala a nutila mě dělat spoustu příšerných věcí. Už to byl rok, co mi umřela maminka a 2 měsíce, co se mi zabil táta a já zůstala na krku své nevlastní matce. A před pár dny mě už opravdu opustila naděje, že by mě mohla mít někdy ráda. Že by mě když se vrátím ze školy domů obejmula a řekla mi, jak moc mě má ráda, místo aby na mě vychrlila dávku svých obvyklých nadávek na téma kde jsem byla, co jsem dělala a jaktože jsem neudělala tohle a zase tamto.

Neochotně jsem se teda zvedla ze země, popadla svojí roztrhanou tašku, kterou jsem za žádnou cenu nesměla ztratit, protože jsem věděla, že macecha mi novou v žádném přípřadě nekoupí a šla. Byla jsem na tom bídně. Neměla jsem moc peněz, jen něco málo, co jsem si dokázala vydělat prodáváním v krámu a většina jich padlo na tužky, barvy a skicáky, protože malování bylo mou jedinou útěchou na tomhle děsném světě. Byla jsem umělkyně srdcem i duší.

Díky malování jsem dokázala přežít i ty nejhorší chvíle s nevlastní matkou. Vzala jsem tužku, papír do uší jsem si pustila smutné písničky a začala malovat. Dokázala jsem úchvatné obrázky když jsem chtěla. A věděla jsem, že se jen tak nevzdám. Už jen necelý rok a budu osvobozena. Už jen rok a odjedu pryč. Na uměleckou školu, kilometry daleko od ní. Budu šťastná.

A s novým odhodláním přežít posledních pár měsíců jsem statečně otevřela dveře k nám domů.

...

Co na povídku říkáte?
Všimli jste si nového vzhledu? Není ale ještě kompletní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Haň. Haň. | Web | 13. června 2013 v 21:41 | Reagovat

ten vzhled se mi strašně líbí. :3
ta povídka. škoda, že je to tak krátké, moc se mi to líbilo, zajímalo by mě, jak by to pokračovalo.
musím se jít učit, tohle bude krátký komentář.
přesto jsem ráda, že jsi vůbec přidala článek. :33 na mém blogu už je ten poslední, tak bych byla ráda, kdyby sis ho přečetla. (:

2 Infinity Infinity | Web | 14. června 2013 v 11:38 | Reagovat

Nový vzhled blogu je nádherný, mám moc ráda růže. :-)

A k té povídce.. Je krásně napsaná. Líbí se mi, že ta slečna byla tak statečná a bojovala o to být šťastná, i když měla tak zlou macechu. Ta animace k tou vážně pasuje, protože přesně takhle jsem si představovala podle tvého popisu, že tak kreslila. :)

Chtěla bych určitě pokračování, zajímalo by mě, co se bude dít dál. :)

3 ♥Lara ♥Lara | Web | 14. června 2013 v 18:33 | Reagovat

Nový vzhled je boží, je takový uklidňující a vážně zaujme na první dojem :) Povídka je naprosto úžasná, jak už psali tak je škoda, že je tak krátká :) A ta animace, taky chci umět tak dokonale kreslit! :)

4 Adelaine Adelaine | Web | 14. června 2013 v 18:37 | Reagovat

Mohly tam být víc rozepsané pocity. :) Je to takové "bez děje",ale myšlenka je rozhodně dobrá a zajímavá a taková "reálná" a trochu tomu jako "umělkyně" taky rozumím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama